Mirabilis nabízí všem zájemcům kvalitně zpracovanou keramiku. Jedná se o hrníčky na kávu, čaj a misku vhodnou např. na sušené ovoce apod. Keramika je ručně zpracovaná a každý kousek je originál.
Základní cena jednotlivého kousku hrnku je 80 - 100 Kč v závislosti na provedení a velikosti. Základní cena misky je 120 Kč. Pokud byste chtěli naši keramiku zakoupit, kontaktujte Janu Matuškovou. Po domluvě lze zaslat poštou (k ceně bude připočteno poštovné).
Výrobu této keramiky podpořila "Nadace člověk člověku". Děkujeme.
Letos nás navštívil Ježíšek o měsíc dříve a donesl nám jeden velký vysněný dárek. Maskoval se tedy jako Vlčkovi a Mirabilis, ale je nám jasné, že v tom nějaká andělská peroutka musí být. Když nám paní Markéta nabídla , že si můžeme půjčit vozík, ze kterého jejich holčička Majda vyrostla , znělo to úplně neuvěřitelně krásně – žádné sáhodlouhé žádosti a čekání, psychologická a oční vyšetření , tady ho máte a hurá na trasu.
Vojtíškovi bylo v létě pět let, trpí také spinální muskulární atrofií a vozík pro něj znamená jediný možný způsob pohybu. Když slyšel o tom, že bude moci jezdit úplně sám, nemohl se dočkat. Jako správný mužský ihned zjistil, kde se přidává plyn a jak zařadit zpátečku. Večer, kdy jsme přijeli od Vlčků , se dlouho nešlo spát , Vojta svištěl bytem a já s Kačkou jsme mu urovnávaly trať. Na ploše 70m2 se mu podařilo ten den najezdit možná 5 kilometrů , vyzkoušel všechny zatáčky a zákoutí /vysadily jsme dvoje dveře/, dojel si sám poprvé pro to, na co dostal chuť a poprvé v životě jsme spolu hráli na honěnou.
Druhý den jsme jeli vyzkoušet ven, jak se zvládneme pohybovat po okolí. Zjistili jsme, že je to úplně něco jiného, než jízda s mechanickým vozíkem. Že na nás číhají mnohem větší překážky a je třeba být mnohem opatrnější. Že bude třeba pečlivě si vytipovat trasu a ani to nepostačí, budeme se muset postarat o aspoň částečnou úpravu okolí, protože někde se prostě nedostaneme. Konečně jsme také pochopili, jak těžké to má náš soused, který bydlí v protějším domku a jezdí na električáku. Ale ani tyhle překážky neubraly Vojtovi na radosti, projel kolem dokola celou čtvrť a nejradši by se vydal někam na výlet.
Při třetí cestě po okolí jsme si vyzkoušeli, že vozíčkář může taky píchnout a spolu jsme duši zvládli vyměnit.
25. ledna jede Vojtík k zápisu. Zatím můžeme počítat s prvními třemi ročníky bezbariérově přístupnými na základní škole. Když bude moci jezdit „po svých“, určitě to obrovsky zdvihne jeho sebevědomí. Už teď mu vozík hodně změnil a zlepšil kvalitu života a dělá mu radost stejně jako první den.